Frerard 1

1. listopadu 2007 v 20:01
Bez zábran 7
6.8.2007 15:18 | Wex | STORIES
FRANK:
Už třetí den jsem seděl doma. Lednička byla dokonale vyluxovaná až na jednu konzervu, co se mi nepodařila otevřít. Neholil jsem se a na tvářích mi rašilo tmavé strniště. Všude bylo zatemněno. Plechovky od piva se válely nejen po podlaze, ale i v poblitém záchodě a dokonce i v pračce. Nehnul jsem se z bytu ani, když na mě bušili sousedi, že ruším nošní klid. Jenom jsem seděl v posteli a čekal až zazvoní mobil.
Od toho večera co jsem zjitil, že mi Gerard není lohostejný, že ho mám i přes to co mi uděla opravdu moc rád. Od toho večera co mě nechal se zamilovat a ve stejný okamžik utekl za Bertem. Od toho večera tu sedím a čekám až zavolá. Nebo až mi to vezme, až odepíše na SMSky, až udělá cokoliv co ve mně nenechá vyhasnout tu naději, že se ještě uvidíme.

GERARD:
Třetí den už se v kuse hádám s Bertem. Chová se kě mě jinak. Je hodný, dává mi svou veškerou pozornost, ale zároveň mi hrozně ubližuje. Všechno mi odpustil, ale vybírá si za můj podvod svou daň. Zabavil mi mobil. Jako nějakému malému dítěti. Nedovolí mi nic zařizovat, od té doby co jsem za ním před těmi třemy dny běžel jsem nebyl venku. Všechno obstarává on. Nepouští mě ven, když odejde zamkne. Když jsem hledal klíče, abych se dostal ven, nenašel jsem je. Ale já vím o co mu jde. Chce mě mít jen pro sebe. Má strach. Bojí se, že půjdu za Frankiem. Ale já bych za ním šel kurva rád! Ale nemůžu. Drží mě tu jako vevězení. A já tu jen trpím. Jak se asi Frank má? Musí si o mě myslet, že jsem stejná zrůda jako dřív, že jsem ho jenom zase využil a pak jsem pláchnul za Bertem. Cítil jsem se hrozně potřeboval jsem s ním mluvit. A to ještě dnes.
FRANK:
Už jsem to doma nemohl vydržet. Sebral jsem se a šel jsem do blízkého tržiště a pak směrem k Central parku. Lidi mě obcházeli obloukem. Musel jsem vypadat hrozně. Rašící strniště mi dodávalo bezdomovksý vzhled a vytahané šedivé triko a roztrhané džíny tomu moc neubíraly. A musel jsem smrdět. Tři dny jsem se nemyl. Zapálil jsem si cigaretu a posadil se na zem pod jeden obzvláště rozvětvený strom. Seděl jsem a tupě zíral před sebe. Zase mi před očima běžela ta scénka co jsem s Geem zažil.
GERARD:
Cvakl zámek a Bert otevřel dveře. Skočil jsem mu do cesty.
,,Berteee...ehm zlato ukaž pomůžu ti s tou taškou.'' nabídl jsem se.
,,Ehm? Jo jasný, díky.'' zavářil se podivně.
,,Eh nevěřil bys co se stalo.'' začal jsem. ,, Mikey...no prostě on dneska mi volal. Že prej má velkej průser a mám za ním přijet do Jeresey. A tak jsem se chtěl zeptat jestli mi už pustíš.'' snažil jsem se stále zachovat přívětivý tón.
,,Eh a co se děje'' Bert položil klíče na stůl a zadíval se na mě.
,,N-no to mi neřekl víš? Mám, ale hned přijet....SÁM.'' dodal jsem, když jsem viděl jak se nadechuje, že pojede se mnou.
,,Sám?'' zopakoval potichu Bert. ,,A Gee mohl bys mi říct jak ti asi mohl volat, když mám tvůj mobil.'' vzal klíče a strčil si je zase do kapsy.¨
,,Eh.'' sakra špatnej plán.
,,No? Chtěl si za ním co?? Chtěl si mi utéct a šukat s ním cooo??'' začal zase Bert.
,,Neee Bertíku tak to není ... klid. Já ...to klid. Uděláme si hezkej večer chceš?.'' v mysli se mi začal rýsovat další plán.
,,Hezkej večer?'' podíval se na mě podezíravě Bert. ,, No hezkej večer jsem neměli už dlouho...respektive já ne! Ty asi jo...''
,,Ne no tak Berte...nechci se hádat. Klid. Za poměň na to.'' obajl jsem ho a políbil do vlasů.
,,OK. Gee...zapaálím svíčky a něco uvařím, jo?'' odlepil se ode mě a šel do kuchyně.
,,OK.'' dodal jsem už sám pro sebe.
FRANKIE:
Začalo se stmívat. Měl jse na sobě jen tričko a byla mi zima. Dokuřoval jsem poslední cigaretu z krabičky, ale nechtělo se mi odsud. Tady jsem se cítil líp než doma. Připadal jsem si, že něco dělám. A mohl jsem si tu v klidu vyčistit hlavu.
Namlouval jsem si, že to co cítím k Gerardovi je jen tělesné, že kdyby mě nevykouřil tak k němu nic necítím. Jen se mi to prostě líbilo a tak to chci zažít znovu a proto si myslím, že ho potřebuju, ale já ho nepotřebuju. Můžu chodit s holkou a ta může dělat to samé co on a bude to aspoň normální. V hlavě se mi honily tyhle myšlenky a já jsem pomalu usínal schoulený do klubíčka.
GERARD:
Večeře proběhla v klidu. Normálně jsem se s Bertem bavili jako kdysi. Jen jsem mu dnes trochu víc naléval víno. Když jsem se společně smáli začal jsem uvažovat nad tím jestli vůbec chci za Frankiem Vždyť já mám Berta pořád strašně moc ráda, ikdyž je takový žárlivý a musím si přiznat, že jsem ho podvedl. Když jsem si vzpoměl na ten večer s Frankiem, na ty jeho vzdechy, na jeho roztřesené ruce a váhavý pohled. Okamžitě jsem veděl, že za ním musím jít. Už jsem nepochyboval!
,,Geeeeeee? Pojď do ložniceee...eh...pojď!'' volal na mě z ložnice opilý Bert.
,,Už jdu lásko...už jdu...'' neochotně jsem se zvledl a šel jsem za ním. Ležel nahý v posteli. Připadal jsem si divně.
Lehl jsem si vedle něho a on mě začal líbat. Pak mě vysvlékl a hrál si s mým ******. Byl jsem jako socha. Vůbec jsem nespolupracoval. Pak si Bert klekl na všechny čtyři a já jsem dělal to co jsem dělal vždy. Ale jako by to moje tělo mělo jen naučené a můj duch se mezitím toulal úplně jinde. Když bylo po všem Bert podle mého plánu usnul. Opatrně jsem se zvedl oblékl se a šel hledat klíče.
Před vchodem do ložnice leželi jeho kalhoty. Když jsem je zvedl v kapse zachrastily moje klíče. Opatrně jsem je vytáhl a vydal jsem se k věšáku. Prohrábl jsem Bertovu bundu a ve vnitřní kapse jsem našel svůj mobil. Zapnul jsem ho a jen jsem zíral. Měl jsem 55 nepřijatých hovorů od Frankieho a 38 zpráv. Na nic jsem nečekal a vydal jsem se ven do noci.
(zdroj:http://perversive.blog.cz)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama